Jsem persóna non grata
ozubené kolečko pochybností
v Tvém uzavřeném soukolí

Jsi důvod proč mě život hnete
jak nepoddajné těsto na válu
vím, že do žádné předepsané formy
se prostě násilím nevložím

Být ženou co má jen pár bosých nohou
do ohlodaných střepů citů
dlaně chodidel chladně zabořím
a nasadím si masku bez vlastní tváře
jako trnovou korunu na kříži chtíče

Můj obraz v kaluži soudů
rozstříkl si kamenem viny
až potom si moje kruhy objevil
snad pozdě je...
Tvé slunce už mě nehřeje

Ne, mně zbude jen znovu se tvořit
a prosbou zjihlé zrůžovělé nebe
si k bradě k spánku přiložit
jako náhradu za Tebe
a věřit, že do mě krásně zaprší